Digiděti

Vychází Něha, knížka, v níž se ani trošku nezmiňují telefony, internety ani stroje. Je pro děti i pro dospělé. Přináší něhu, která se člověku hodí, ať je kdekoli a děje se mu cokoli.

Svět je hlubší, tajemnější a lesnější, než se domníváme, zatímco se protloukáme digitalizací společnosti, procesem, který nám připadá nevyhnutelný, všudypřítomný a všeprostupující. Jenže takový vůbec není. Digitální světy jsou jen slupky a kůrky.

Často mívám besedy s názvem Děti, obrazovky a láska. Něha je napsána a namalována tak, aby měli její čtenáři a prohlížeči doma k dispozici mediální věc, z níž pramení něha, klid, spokojenost a láska. Nezvládnu objet všechna města a vsi a lidé dnes kvůli ekonomii pozornosti často zapomínají, jakou mají v očích moc. Něha vám to kdykoli dokáže připomenout, budete-li potřebovat.

Knížka vznikala sedm let, kdy jsme s Mechovo společně zaplétali naší imaginaci a tvořivost. Skutečně životodárné příběhy potřebují čas, než se vyklubou. Teď Něha díky Děti jsou taky lidi letí světem a prolne se s vašimi pohledy na docela jiné rovině, než to zvládnou příběhy z obrazovek...

Než přišly sociální sítě, byl akt sdílení výhradně něžným pohybem. Nicméně budu vděčný za sdílení, díky moc.
Ať máte něžné prázdniny.

Děti se na ZŠ nemají učit pracovat s AI, v Norsku to teď posunuli až na 13 let. Taky bych vsadil, že to Norové mají správně. Argumenty mám stejné jako Miloš Čermák:

"Problém s používáním AI školáky je jiný. Tkví v tom, že když jim školy AI povolí, tak se to sami možná nikdy nenaučí. Protože jde o dovednosti, jejichž získávání v určitém věku „bolí“ a je nepříjemné, ale právě proto je důležité je tímhle způsobem získat. Má to i fyziologické důvody. Mozek dětí se v závislosti na věku nějak vyvíjí a pro jeho formování se otvírají a zavírají okna. S AI hrozí riziko, že je při výchově a vzdělávání dětí propásneme.

Norsko nechrání děti před nebezpečnou hračkou. Chrání to, co bude v éře AI skutečně vzácné – schopnost fungovat bez ní. Říká dětem: Na začátku je dřina a otrava, ale je potřeba tím projít. A pak se naučíte používat zkratky. Ale funguje to jen v tomhle pořadí.

Finové naopak vsadili na to, že rutinní a suverénní používání AI od útlého věku není na škodu a že se děti budou učit jiné věci než ty, které se učily dřív. Je to opačný postoj i názor, a máme tu vlastně docela zajímavý experiment, odehrávající se v reálném čase. Dvě země, blízké nejen geograficky, ale i hodnotami a způsobem života, zvolily úplně odlišné cesty. Uvidíme.

Já bych si vsadil na Nory."

Z odpovědí rodičů vyplývá rozdělení do dvou skupin. Liší se v informovanosti a orientaci v problematice, ale shodují se na tom, že individuální informovanost nestačí. Téma je potřeba uchopit celistvě a plošně a měl by se ho ujmout stát.

První skupina rodičů má dostatek informací, případně se konstantně v tématu vzdělává. Tito rodiče znají odbornou či populárně naučnou literaturu, sledují přednášky a odborné debaty. Nepotřebují základní osvětu, cítí se ale osamělí a bezmocní, protože jejich informovanost jim v praxi nijak nepomáhá, pokud okolí nesdílí jejich postoj. Někdy se tématem cítí zavaleni.

Druhá skupina informace buď nemá, nebo nemá čas je hledat, případně se v nich nevyzná. Nejsou si jistí, jak nastavit pravidla či rodičovskou kontrolu, neorientuje se v rizicích chatovacích skupin nebo neví, kde hledat důvěryhodné zdroje. Přáli by si, aby informovanost zajistili pro rodiče instituce, ideálně škola.