Nomadmama

Když se staneme matkami, myslíme si, že když se budeme snažit, dobře své děti vychováme. A některým z nás se to skutečně daří! Je ale otázka, proč. Jsme tak schopné matky, které to prostě umí? A jsou ty matky, jimž se výchova nedaří tak, jak si představovaly, neschopné? To je velký omyl.

To, jak je dítě „vychované“ je naše zásluha jen zčásti. Možná totiž máme štěstí na děti, které je snadné vychovávat. Děti totiž už při narození NEJSOU STEJNÉ!

Pokud se vám narodí dítě se silnou potřebou harmonie s vnějším světem, bude ze své podstaty plnit vaše očekávání, protože vás nechce zklamat. To nám rodičům vyhovuje. Ale jen dítě utvrzujeme v tom, že je správné nepřemýšlet nad logikou a smyslem věcí, protože to prostě řekla autorita.

Možná se vám ale narodilo dítě se silnou potřebu kompetentnosti a bez logického vysvětlování svých požadavků a uplatňování logických důsledků toho, pro co se dítě samo rozhodlo, ničeho nedosáhnete.

Nebo máte dítě s potřebou akce teď a tady, které jde do všeho po hlavě a neustále testuje hranice. U něj dlouhým vysvětlováním, proč něco nemá dělat, ničeho nedosáhnete. Co nezkusilo na vlastní kůži, tomu nevěří.

Vy jako rodiče zažíváte pocit bezradnosti a zklamání, že vaše výchovné snahy nepřináší ovoce. Pochybujete o tom, jestli respektující přístup, který je vám přirozený, je ta správná cesta. Prosím, nenechte se odradit tlakem okolí, že byste měli s dítětem „méně diskutovat“ nebo že problém je v tom, že dítě „nemá hranice“.

Problém není ve vás, ale v tom, že děti prostě NEJSOU STEJNÉ. A někteří rodiče to mají jednodušší než vy, vážně. To, co vám může pomoci, je pochopit, jaké vaše dítě je. V tom vám pomůže kniha NEJSOU STEJNÉ. Do té můžete nahlédnout zde:

teorietypu.cz/kniha-nejsou-stejne

👉TVOJE EMOCE JSOU TVOJE👈

▶️Uvědom si jednu zásadní věc. Pokud jsi vzteklá, nikdy ZA TO NEMŮŽE NIKDO OKOLO TEBE. Nikdy. Ten někdo jenom zabrnkal na nějakou tvoji strunu. Rozvibroval v tobě zranění z dětství, šťouchnul do tvé nenaplněné potřeby, spustil v tobě silnou emoční reakci.

▶️KDYBY TOTIŽ NEBYLO NA CO ZABRNKAT, žádná reakce by se nespustila. Je to tvoje. Pokud někdo například nerespektuje tvé hranice, je na tobě, aby ses vymezila. Určitě se vymez. Pokud tě tím ale z nějakého důvodu rozčílí, tak ten vztek už je tvůj. ZODPOVĚDNOST ZA SVÉ HRANICE I ZA SVÉ EMOCE máš ty sama.

➡️Z toho plyne, že nekřičíš na dítě, protože tě něčím naštvalo, ale PROTOŽE TĚ PRÁVĚ TEĎ PŘEPADLY TVÉ EMOCE, které dítě spustilo tím, že zabrnkalo na správnou strunu. Tvé DÍTĚ JE OK, PŘESTOŽE UDĚLALO NĚCO, CO OK NENÍ. To, že ti u toho vytekly nervy, je druhá věc. Dítě ti tady ZRCADLÍ NĚJAKÉ TVÉ CITLIVÉ TÉMA. Ale není za tvé emoce zodpovědné. Nemůže za ně.

👉Proto, KDYŽ TĚ DÍTĚ VYTOČÍ, NEDÁVEJ MU TO ZA VINU.
- Rozlišuj, CO JE V TOM JEHO (kde například porušilo nějaká pravidla). Řekni mu třeba: „To, co jsi udělal, nebylo v pořádku, je potřeba to napravit.“
- A CO JE V TOM TVOJE (ujely ti nervy a proč). Vždycky, ať už přímo v té situaci, nebo po ní, se zamysli nad tím, co přesně ti tam tak zarezonovalo. Co je za tím, že se ti chce křičet. JDI DO HLOUBKY.
Například – štve mě, že mu to pořád opakuju a on nic, dokud nezačnu křičet. Co je za tím? JAKÝ PŘESNĚ MÁM POCIT? Je to bezmoc? Beznaděj? Strach, že mi výchova přeroste přes hlavu? Pocit, že nejsem dost dobrá matka, když s ním neumím hnout?
Vždy hledej, jaké téma je za tvým vztekem, a pracuj s ním.

👉Toto je malý střípek z "První pomoci pro tvé pocuchané nervy."👈
Přihlaste se do půlnoci 24. listopadu zde ➡️➡️ http://bit.ly/pro_tve_pocuchane_nervy
Vyrážíme 25. listopadu.

Těším se na vás uvnitř!
Petra😘