MOST ProTibet

< 4 > Spiti tour 2026

Jana dnes letí se svou skupinou do Ladakhu, takže nyní je poslední šance sdílet zážitky z výpravy ze Spiti.

Vyjíždíme ráno (asi 4. den) směr starý klášter Komik (4 600 m n.m.), do 3000 let staré meditační jeskyně a starého rozpadlého kláštera nad Kazou - Hikkim. Je pozoruhodné, že tento starý klášter ještě před sto lety sloužil a nyní je z něj hromádka hlíny. Je to pozoruhodné zvláště v oblasti, kde jsou kláštery ceněny a chráněny a udržovány třeba po tisíc let, tak jako Tabo.
Panují zde nějaké zavedené příběhy o tom, proč byl opuštěn, ještě je vidět původní barva na stěnách, ale tahle historie je nenávratně pryč. Snad mniši a místní vědí, proč to dopustili.
Jede s námi doktor politologie Mr. Norbu, náš kamarád koordinátor projektů v Ki Norbu, pan Kunga, sekretář z kláštera v Kaze, a Dorje - Tibeťan.
Spi-ti prý znamená "voda všude".
Překvapil nás sněžný mrak.. prý je to “tendrel”.. (příznivá okolnost).. což může být i škorpion v pokoji, pokud byste nevěděli…

Cestou dolů to bereme přes nejvýše položenou poštu na světě a skupina posílá pohledy. Poslední zastávka v domově pro seniory v Ki. Gabi chytají seriózní mrákoty, ale místní babičky jsou tak rozkošné a rozpustný Coldrex to jistí..sice pak odpadá na další dva dny, ale to patří k věci..
Jedna 90-ti letá Dakini už má svého podporovatele z naší skupiny, Radima. Jedeme na základnu vyčerpaní..

Skupina další dva dny strávila v Kaze” a ještě v jedné meditační jeskyni. Opustila základnu v Kowangu u mnišek a přemístila se do kláštera Ki, monumentu údolí.

Odtud se ráno vypravili vyvěšovat modlitební praporky vysoko nad klášter na posvátný vrcholek, kde společně s kouřovým obřadem uctili ochránce. Je to tradiční pozdrav a pocta vzdána všem rodinám, učitelům a podporovatelům take tibetských projektů.

Po dvou dnech se Gabi připojuje do Ki na večerní setkání s mniškami ze dvou předchozích klášterů, kde se probírají potřeby na další rok a dolaďuje se finanční stránka předchozí podpory.

Ráno jdeme na krásnou ranní púdžu, prohlídku základní klášterní školy a nafotit 90 mnichů do adopce. Je to formálně pojatá akce a setkání, zpívají se chvály Tary a malí mniši po chvíli začínají hodně řádit. Vidíme zpovzdálí komplikované opravy staré kuchyně, jejíž budova praskla. Obtížný terén na stavební práce.
Je poměrně větrno a počasí je velmi vrtkavé..

Poslední den ve Spiti a ráno vyjíždíme přes Chandertal - vysokohorské jezero - zpět do Manali. Víme, co nás čeká a zábava to nebude..
Ukázalo se, že to nebyla vůbec dobrá volba.. indický turismus je nemilosrdný.. místy se jedná o vrchol ignorantství… na jezero jsme nedojeli, za to jsme se o 4 hodiny zdrželi..
Po 16 hodinách na cestách a také necestách.. končíme tříhodinovým přejezdem ucpaného města Manali v dolním Kalathu s horkými prameny. Nejde wifi, neteče teplá voda, prostěradla mají fleky .. ale to je jedno... někteří z nás se cítí jako sekaná. Je třeba odpočívat a srovnat tělesné elementy.
Dva dny se vzpamatováváme, potkáváme poslední mnichy z E- wam institutu.. A máme padla... jsme si mysleli.

Při návratu nás už překvapila snad jen poslední věc na letišti v Delhi .. otrava jídlem a dehydratace Il. stupně..
Nebylo zbytí, museli jsme zabrat a doletět i přes náročné okolnosti.
Fakultní nemocnice v Ostravě to vyhodnotila na pět jednotek "fýzáku" a pár dní na lůžku. Další testy nic nepotvrdily a člen výpravy se vrátil domů již rehabilitován.

Tak jsme to zvládli, obroušení, posílení, zničení a znovu seskupení.
"Spiti, tys nám dalo i vzalo. Díky za vše, i to drsné, i to nepochopitelné.."

Ať jsou všechny bytosti šťastné. Ať poznají kořen štěstí.
“Sarvam mangalam”