Jaali

Na četné dotazy sděluji: Ano, srazilo mě auto. Ano, přežil jsem. Podle těch, co to viděli, zázrakem, podle doktorky díky tomu, že jsem tak dobře živený a osvalený, že svaly na plecích vykryly náraz. Žádné zlomeniny ani otevřené rány. Ano, měl jsem otřes mozku, Ano, mám problém s nervem na levé pacce, sice ji cítím, ale neovládám. Kulhám a potácím se jako so**ed, když se vrací o půlnoci z hospody. Prý ten nerv možná ožije, možná ne, uvidíme do tří měsíců. Parťák je tvrďák. Říká: rozchodil jsem po roce na JIPce sedmdesátiletou maminku, rozchodím i tebe! A nosí v náručí mých sedmadvacet kilo pod strom před barák a tam mě učí, jak se opřít o tu levou packu, i když ji neovládám, a hele, ono to tak nějak jde, když tě pořád někdo dobře vede. A taky říká: Moh bych brečet, že mám doma Kulhánka, ale Kulhánek byl náhodou jeden z hrdinů mé nejmilovanější dětské knížky. Takže jdeme dál, a makej, Jaali!

Po dvou dnešních sedmikilometrových procházkách vrhám zasněný pohled do dálek, do kterých bych už zase vyrazil.