Tafofil

Jedna z mnoha krásných macev židovského hřbitova v Mikulově, zdobená rostlinnými motivy s centrálním symbolem Magen David – Davidova štítu. Ten tvoří hexagram ze dvou rovnostranných trojúhelníků a je znám jako Davidova hvězda.Vyskytuje se od starověku, kdy byl používán mnoha kulturami jako magické znamení. V judaismu byl nejpozději od středověku spojován se jménem krále Davida. Vyjadřoval představu jeho štítu, který je biblickým textem charakterizován jako spása Proto byla většina reliéfů používána pro náhrobky zemřelých, jejichž osobní jméno bylo David nebo Menachem (v překladu Utěšitel). Od 19. století začíná být častěji používán ve smyslu obecného židovského symbolu, bez souvislosti s osobním jménem. Stal se dominantním motivem charakteristickým pro produkci kamenických dílen, kde se objevuje příležitostně ve spojitosti s osobním jménem, ale častěji jako obecný symbol židovství.

Nikdy bych netušila, že když na hřbitově potkám medvěda, zůstanu naprosto odevzdaně klidná.
Víte, New York City je se svými 8,6 miliony obyvatel docela velké město a už jen cesta z Manhattan na jeho největší hřbitov znamená asi dvacet zastávek metrem. Když se konečně prokoušete i přestupními stanicemi, kde se běžný venkovan přestává orientovat a jen skáče do přijíždějících souprav ve stylu „nějak to dopadne“, dorazíte na Green-Wood Cemetery.
A tam zjistíte, že jeho 478 kopcovitých akrů, více než 7 000 stromů a přibližně 560 000 „trvalých obyvatel“ za jeden den prostě nenafotíte. Samozřejmě se o to ale pokusíte.
Takže když po několika hodinách bloudění — naprosto dezorientovaná, dehydrovaná a vyčerpaná — spatříte medvěda, řeknete si jen: „No a co. Stejně už se z toho krchova nikdy nevymotám, absolvovat znovu tu anabázi newyorským metrem se mi nechce, tak ať mě radši sežere.“
Teprve když zjistíte, že šelma není živá, ale je součástí pomníku William Holbrook Beard, malíře proslulého obrazy zvířat s lidskými vlastnostmi, nezbývá než hřbitov opustit po svých — a znovu složit zatěžkávací zkoušku jménem newyorské metro.
A stejně víte, že příště do toho půjdete zas.

Pomoz mi anděli ! Toužím po hříchu,
ten nebeský celibát mi ubírá vzduch
Klečím tu na nebi na tepichu
Chtěla bych zpátky, mám na zemi dluh....

Nedaleko Žižkovské věže v Mahlerových sadech se rozprostírá starý Židovský hřbitov. Krom spousty krásných historických náhrobků, jsem tu objevila ojedinělý dvojnáhrobek z let 1797/1798, patřící Jechielovi (Joachymovi) Taussigovi a jeho ženě Lee, je opatřen unikátním motivem poštovní trubky.
Jechiel byl nájemcem židovské sběrny poštovních psaní, která fungovala pod vedením rodiny Taussigových nejpozději od roku 1740. Nájem byl dědičný a činnost vzrůstala. V Praze byly svého času jen tři sběrny, dvě zestátněné a jedna židovská, která jediná měla právo nejen přijímat, ale i doručovat zásilky, což bylo jejím jediným zdrojem příjmů.V rodině Jechiela Taussiga se v ženské linii udržela sběrna i v dalším období, poté přešla do držení rodiny Hönigsberg. Motiv poštovní trubky jako doklad provozování této činnosti byl použit i pro náhrobek Jechielovy dcery Figly, manželky Josefa Broda .